Berte tento text jako takové drobné otočení se za mými čtyřmi roky v zastupitelstvu. Vybral jsem jen pár věcí, které mi z celého toho období nejvíce utkvěly v paměti. Věřím totiž, že čísla nelžou — na rozdíl od politických projevů. I proto jsem za poslední čtyři roky podal suverénně nejvíce samostatných návrhů ze všech zastupitelů. Každý jeden z nich jsem vždy stavěl na tvrdých datech a analýzách. Moje práce nikdy nebyla o politických knížkách ani o prázdných proklamacích, ale o reálných potřebách lidí v našich ulicích.

Skutečné úspěchy, které se podařilo prosadit

Po dlouhém a vyčerpávajícím boji se mi v prosinci minulého roku podařilo prosadit systémovou podporu pro pečující. Pro ty, kteří se doma obětavě starají o své blízké, je to hmatatelný výsledek a pomoc, na kterou jsem upřímně hrdý.

Zároveň jsme v uplynulém období dostali hned několik důležitých lekcí z demokracie. Musel to být až soud v kauze referenda o bazénu a jasné státní nařízení v případě hygienických potřeb do škol, co naší radnici definitivně vysvětlilo, že ignorovat vůli občanů a potřeby dětí zkrátka nelze.

Školství a sport jako zmařené příležitosti

V oblasti vzdělávání bohužel narážíme na absolutní absenci koncepce. Školská komise v minulém roce po neuvěřitelných 851 dnech „rozmýšlení” dospěla k absurdnímu závěru, že Prostějov žádnou strategii školství nepotřebuje. Vedení města smetlo ze stolu i můj návrh na zřízení pozice odborníka pro podporu vzdělávání, který mohl reálně pomáhat rodinám i učitelům přímo v terénu.

Podobně rigidní přístup vládne i ve sportu. Radnice zablokovala můj návrh na cílenou podporu dětí z rodin s nižšími příjmy. Chtěl jsem, aby talent mohl růst bez ohledu na finanční možnosti rodičů. Systém rozdělování dotací tak v Prostějově bohužel dál zůstává netransparentní.

Bydlení: Stagnace výstavby a chybějící pravidla

V bytové politice město dlouhodobě přešlapuje na místě. Za posledních 8 let Prostějov postavil pouhých 30 bytů. Namísto smysluplné koncepce radnice raději rozprodává městské pozemky a u jezdeckých kasáren buduje park za 35 milionů korun uprostřed soukromé výstavby.

Koalice navíc zcela ignorovala moji daty nabitou „Stínovou zprávu k bytové politice” a odmítla návrh na jasná pravidla prodeje pozemků. Ta měla garantovat, že se nové byty dostanou prioritně do rukou občanů našeho města a nebudou sloužit jen jako spekulativní finanční nástroje pro investory. Bydlení má být v první řadě domovem pro Prostějovany.

„Maličkosti”, které tvoří bezpečné město

Bohužel i zdánlivé drobnosti často narážejí na nepochopitelný odpor. Dlouhodobě tlačím na revizi nesmyslných a chaotických změn v dopravě — konkrétně v ulicích Česká, Mánesova a Šlikova. Tyto zásahy přinesly do tamního provozu jen zmatek a rizika. Bezpečnost v našich ulicích musí být založena na logice a odborném posouzení, nikoli na ad-hoc politických rozhodnutích od stolu.

Moje snaha o obyčejné umístění laviček pro seniory na Plumlovské ulici byla zablokována a tolik potřebná rekonstrukce sídliště Hloučela se do městského rozpočtu nedostala ani na třetí pokus.

Vážným problémem zůstává také ubytovna na Olomoucké ulici. Město odmítlo můj návrh na zvýšení daňového koeficientu pro jejího majitele. Výsledkem je, že sousedé musí dál na vlastní náklady deratizovat své dvory a řešit nepořádek, zatímco my všichni z našich daní doplácíme na zvýšený dohled policie a neustálý úklid v okolí.

Když už bilancuji tyto uplynulé roky, musím zmínit ještě jednu věc: i nadále si pevně stojím za tím, že kapely jako je Ortel a jim podobné zkrátka nemají vystupovat ve veřejných prostorech měst a obcí, a to včetně našeho Prostějova.

V životě se řídím zásadou, že nejhorší je řešit „co kdyby” — to je totiž postoj těch, co už předem prohráli. S přáteli jsme proto postavili silný tým Prostějov 2:0, protože pevně věříme, že město, které skutečně funguje pro své občany, dokážeme vybudovat jedině společně. Pojďme ten příští rok v Prostějově odpracovat tak, aby se o něm daly psát mnohem lepší příběhy.