Kdybys měl vybrat jednu věc, která v Prostějově „pálí“ nejvíc, co by to bylo?

Těžko vybrat jen jednu, protože ty dvě hlavní věci, které mě štvou, jsou jako spojené nádoby. Zaprvé mě trápí ta toxická atmosféra na radnici – osobní útoky a politikaření vítězí nad zdravým rozumem. A z toho přímo pramení ta druhá věc, která je pro mě symbolem marnosti: bytová politika. Dlouhé roky se tu nekoncepčně rozprodávalo a stavělo se minimálně, což nás dovedlo do bodu, kdy jsme v počtu vyplácených dávek na bydlení na smutných prvních příčkách v ČR. To není jen statistika, to je důkaz, že město ztratilo vizi, jak svým lidem zajistit dostupné a důstojné bydlení. Přitom si myslím, že kdyby město věnovalo bydlení alespoň půlku té energie, kterou teď sype do vybraných sportovních klubů nebo do pořádání nejrůznějších ‚drakiád‘ a gastrofestivalů, byli bychom úplně někde jinde. Bavíme se tu o budoucnosti rodin, ne o tom, jestli bude v centru další stánek s jídlem. Když se na radnici jen hádáte a řešíte povrchní akce, nemáte čas řešit skutečné problémy lidí. A to je přesně ten bludný kruh, který chceme jako tým Prostějov 2:0 konečně rozseknout.

Co tě na tvé práci v sociální sféře nejvíc naplňuje?

Mám to rozdělené na dvě roviny, které se ale v praxi skvěle doplňují. Na jedné straně je tu aktuálně můj blízký vztah k přímé práci v rané péči – tam mě naplňuje ten bezprostřední kontakt s rodinami a viditelný výsledek, kdy máma i táta získávají jistotu, že na těžkou situaci nezůstanou sami. Na straně druhé je tu moje dlouholetá zkušenost, kdy jsem městům na Moravě a ve Slezsku pomáhal nastavovat systém sociální politiky tak, aby nebyl jen o papírování, ale aby lidem skutečně sloužil. Přitom jedno bez druhého prostě nebude fungovat: bez zkušenosti z terénu vymyslíte od stolu nesmysly, které lidem nepomůžou, a bez znalosti systému zase nedokážete zajistit pomoc pro všechny, kdo ji potřebují. Tahle kombinace – roky strávené přímo s lidmi a zároveň zkušenost s tím, jak se řídí sociální politika celých měst – je přesně to, co chci přenést do Prostějova, aby se tu věci konečně pohly správným směrem.

Jak by vypadal tvůj ideální relax po náročném dni na radnici?

Naše oblíbená pěší trasa vede přes Záhoří – máme tam se ženou oblíbený pětikilometrový okruh. Pokud byste nás chtěli potkat, s největší pravděpodobností to bude právě tam v odpoledních hodinách. Naše poznávací znamení je jasné: náš labrador, co neustále něco vyčmuchává a žere, a já, jak na něj občas lehce pokřikuji. A v zimě? To mě najdete v bílé stopě, na sjezdovkách nebo někde na skialpech v horách.    

Který projekt v Prostějově bys chtěl mít jako „vytesaný do kamene“ až jednou skončíš?

Nechci po sobě pomníky z betonu, chci systém, který bude lidem reálně sloužit. Mám takové dva cíle. Vybudovat v Prostějově jasný a funkční systém pomoci pro neformálně pečující – tedy pro rodiny, které se doma obětavě starají o své blízké a často jsou na to samy. A druhým je vytvořit dostupný systém městského bydlení pro mladé rodiny i seniory, abychom zastavili ten odliv lidí z města. Když se nám podaří nastavit pravidla tak, aby se o své lidi město dokázalo postarat bez zbytečných průtahů a v každé životní situaci, budu spokojený. Chci, aby si Prostějov mohl prostě říct, že je místem, kde nikoho nenecháme v tísni jen proto, že systém nefunguje. 

Jakou jednu věc bys chtěl, aby si lidé o naší kandidátce Prostějov 2:0 zapamatovali?

Že jsme normální lidé, kteří nejdou do politiky brát, ale dávat. Nejsme žádní politici, co mají ‚politikaření‘ jako celoživotní kariéru či jsou napojeni na pofidérní známosti. Jsme parta, která má výsledky ve svých oborech a teď chce tyhle zkušenosti využít pro naše společné město. Jsme lidi, kteří drží slovo a na radnici přinesou konečně slušnost a klid na práci. Jsme prostě vaši sousedé, kterým není jedno, v jakém městě budeme společně vyrůstat a žít. 

Otázka na tělo: Je pro tebe základem dne ranní káva, nebo čaj?

Klasický černý ranní čaj. Ideálně ceylon. A takové 2 - 4 lžičky cukru, dle nálady… :)