- Co tě na politice a sledování světového dění od dětství tak fascinuje?
Když mi bylo 10 let, stanula jsem na Akropoli na místě kde se opravdu psaly světové dějiny a já se tehdy zamilovala do historie, vždy mě bavily pohádky, kdy hlavně moje babička Zdenička je mistrná vypravěčka příběhů. Vymýšlela si pohádky a hodně nám také povídala o jejím dětství a jejím hlasem jsem měla možnost poznat svět, který už jsem sama nemohla zažít. Historie je vlastně soubor lidských příběhů a já mám úplně nejradši obyčejné malé příběhy na pozadí velkých dějin.
- Která kniha nebo myšlenka tě v poslední době nejvíce ovlivnila v tom, jak vnímáš roli politika?
Já jsem o víkendu navštívila výstavu na kterou jsem se velmi těšila. Výstavu Františka Plamínková a my, která je k vidění v nové budově Národního muzea. Myšlenky Františky Plamínkové jsou stále platné, až jsem byla trochu frustrovaná jak moc bych některé věci mohla podepsat a stále se vlastně bavíme o tom samém. Opravdu bych jich tu mohla vypsat desítky ovšem jedna je obzvláště dnes naléhavá “Zásady musí lidé držet ve dny zmatku v dobách dobrých a klidných žijí slušní lidé i bez uvědomosti zásad.”
- Jak si představuješ ideální školu pro své děti – místo, kde by se nejen učily, ale kam by se těšily?
Ideální škola je škola utopická protože neexistuje něco co bude vyhovovat všem, základní myšlenkou by ale mělo být co od školy chceme, jestli děti, které dokáží odpovědět na otázku “Kdo byl prezidentem ČSR v roce 1930?” nebo děti, které jsou schopny pracovat s informacemi, ví kde si je vyhledat jak odlišit ty relevantní od těch, které jsou nepřesné, špatné nebo přímo lživé. Škola dnes nemá monopol na vzdělávání, takže by se mohlo zdát, že ztrácí svoji roli. S tímto já ovšem nemohu souhlasit. Škola by měla být místo kde člověk dostane šanci rozvíjet svůj talent a svůj zájem a ne že bude postavena na negativním hodnocení, které vede k situaci, kdy se člověk bojí udělat chybu, bojí se tím pádem zkoušet nové věci a to nevyhnutelně vede ke stagnaci. Škola by měla skutečně narovnávat šance a umožnit zazářit i dětem, které neměly tolik štěstí na prostředí do jakého se narodily. Chtěla bych aby si učitelé přečetli Komenského a opravdu se zamysleli nad tím co znamená heslo “Škola hrou”.
- Mnoho žen řeší, jak skloubit náročnou kariéru s rolí matky – co by mělo město udělat, aby to měly prostějovské mámy snazší?
Obávám se, že jedinou věc kterou v tomto město má v kompetenci je zřizování zařízení pro děti do 3 let, to je samozřejmě dobrý základ, ovšem nejde o něco co je všespásné. Město by mohlo jít příkladem v tom, že by aktivně nabízelo zkrácené úvazky případně flexibilní varianty práce VŠEM rodičům. Neméně by život rodinám usnadnil veřejný prostor vítající všechny kategorie, protože bohužel tady toho opravdu moc pro děti není.
- Co by podle tebe mělo být první věcí, kterou na radnici narovnáme, aby lidé začali úřadům zase věřit?
Je to jako s demokracií obecně, kterou mohou lidé dlouhodobě podporovat, pokud vidí, že její existence má pozitivní vliv na jejich život, tak i obyvatelé města musí vidět, že je díky činnosti města život v něm lepší, že když zaplatí nemalý poplatek za odpad, tak budou moci vyhodit odpadky a ne řešit “Kam s tím?” protože kontejnery jsou plné, že lidé budou vědět o veřejných službách které město nabízí a budou dostupné všem.
6. Otázka na tělo: Je pro tebe základem dne ranní káva, nebo čaj?
Občas je to lepší občas horší, ale jsou dny kdy se bez kafe sotva zvládnu přihlásit do počítače.